doučovat se
[doʔučovat se], [doučovat se]
(1. j. -čuji se, -čuju se, 3. j. -čuje se, 3. mn. -čují se, -čujou se, rozk. -čuj se, čin. -čoval se, podst. jm. -čování (se))
sloveso nedokonavé
1. (kdo se doučuje {co})
učením si doplňovat vědomosti:
doučovat se češtinu / matematiku
Nemusel se toho moc doučovat.
Teorii se doučoval sám.
Doučuje se angličtinu z počítačového kurzu.
2. (kdo se doučuje čím)
dokončovat učení, získávání vědomostí v učebním oboru:
Doučoval se tesařem.
Dcerka se doučovala švadlenou.
dokonavé k 1, 2 → doučit se 1, 3
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doʔučovat se], [doučovat se]
(1. j. -čuji se, -čuju se, 3. j. -čuje se, 3. mn. -čují se, -čujou se, rozk. -čuj se, čin. -čoval se, podst. jm. -čování (se))
sloveso nedokonavé
1. (kdo se doučuje {co})
učením si doplňovat vědomosti:
doučovat se češtinu / matematiku
Nemusel se toho moc doučovat.
Teorii se doučoval sám.
Doučuje se angličtinu z počítačového kurzu.
2. (kdo se doučuje čím)
dokončovat učení, získávání vědomostí v učebním oboru:
Doučoval se tesařem.
Dcerka se doučovala švadlenou.
dokonavé k 1, 2 → doučit se 1, 3
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)